Velký teror (Velký stalinský teror)
Problém nepřátel lidu trápil Stalina již od počátku třicátých let, Stalin ztratil veškerou schopnost odlišovat osobní oponenty od nepřátel lidu, největší nepřítel byl Trockij. Na sjezdu strany v roce 1934 získal Kirov o několik set více hlasů než Stalin a koncem roku byl popraven. Trockij ve skutečnosti žádnou hrozbu nepředstavoval, v roce 1933 odjel z Turecka do Francie a pak do Norska a v roce 1937 do Mexika po marném hledání politických organizací, kde byl o tři roky později zavražděn. Jeho syn Lev Sedov vydával otcové Bulletin opozice, měl centrálu v Paříži, jeho nejbližší důvěrník byl agent NKVD (lidový komisariát vnitřních věcí) Polák Mark Zborowski. Paříž byla hlavním centrem bělogvardějské a trockijské opozice a stala hlavním centrem operací NKVD. Jacques Doriot, předseda KSF té doby, pobouřil Moskvu tím, že vytvořil společnou antifašistickou lidovou frontu se socialisty, byl povolán do Moskvy, aby odvolal své návrhy, odmítl tam jet, byl vyloučen ze strany za nedisciplinovanost. Roku 1936 založil neofašistickou Parti Populaire Francais. V polovině třicátých let se odstranění Trockého stalo Stalinovou posedlostí. Nástupem Ježova do čela NKVD v roce 1936 začal Velký teror, předchůdce Jagoda byl příliš laxní při odhalování trockisticko - zinovievského bloku, vůdci opozice v KSSS - Zinověv, Bucharin, Tomskij, Rykov, Smirnov. Tomskij spáchal sebevraždu, ostatní sehráli v letech 1936 - 38 v monstrprocesech v hrůzostrašných inscenovaných stalinských monolitech. Stalin osobně kontroloval zápisy monstrprocesech. Generál Jevgenij Karlovič Miller nahradil gen. Kutěpova v bělogvardějské ROVS (ruský nearmádní svaz - bílý), jak Sedov tak Miller byli samozřejmě zlikvidováni. Velký teror přežili pouze ti, kteří zradili své kolegy, měli největší šanci přežít. Většina důstojníků INO (zahraniční rozvědný odbor Čeky 1920 - 1941), kteří byli vyslýcháni a brutálně mučeni se nedožili, aby mohli své příběhy odvyprávět . Dmitrij Bystroletov to štěstí měl, byl odsouzen na dvacet let, za války rehabilitován, jeho manželka si v GULAGU podřízla hrdlo, jeho matka se otrávila.
Zdroj: Mitrovchinův archív - Neznámé operace KGB
Od Leninovy Čeky po Stalinovu OGPU (sovětská informační bezpečnostní služba)
Čeka byla založena 20. 12. 1917, šest týdnů po bolševické revoluci, symboly Čeky - štít (obrana revoluce), meč (na odrážení nepřátel). Socha Felixe Dzeržinského v Moskvě před Lubjankou, byl více než dvacet let profesionální revolucionář, jedenáct let ve carských vězeních či exilu, Čeka v mnohém vycházela z carské ochranky. Jeden z čelní bolševiků Roman Malinovskij byl v prvním výročí revoluce zavražděn. Čeka vypočítala co všechno se jí podařilo, ale nikdy neřekla kolik lidí ji padlo za oběť v tom předčila carskou ochranku. V roce 1901 bylo 4113 Rusů ve vnitřním vyhnanství za politické zločiny z nichž jen 180 na nucených pracích, Čeka za občanské války popravila 250 000 lidí. Lenina nikdy nenapadlo, že znovuzrodí novou Ochranku v daleko hrozivější formě. Diktatura proletariátu, která povede k potlačení buržoazie bude vyžadovat minimum pravidel, regulací a byrokracie, nikdy nepočítal se vznikem masivní opozice vůči bolševické vládě. Čeka se zaměřila bělogvardějské emigranty a ukrajinské nacionalisty. Ukrajinská exilová vláda Simona Petljury a gen. Jurko Tytjumnika, byli nalákáni do Moskvy a popraveni, Bělogvardějci - carský generál Jachontov, gen. Zajcev atd. Stalinismus byl v podstatě Leninovo dílo - kult neomylného vůdce, stát vedený jednou stranou, mohutná tajná služba se systémem koncentračních táborů, kampaň OGPU proti Trockému - kombinace brutality a frašky, když odmítl přiznat takzvané zločiny proti straně , byl poslán do vyhnanství.
Zdroj: Mitrovchinův archív - Neznámé operace KGB
Článek o totalitě od Pavla Rybáka
V ostatních postkomunistických státech nemá komunistická strana tak silný vliv a v tak skalní formě
14. června 2009